O mě

Moje cesta k sobě rozhodně nebyla přímá. Byla klikatá, plná hledání, otázek, pochybností, nových začátků i momentů, kdy jsem měla pocit, že se vracím zase na začátek.

Dlouho jsem se snažila pochopit, proč některé situace v životě opakuji, proč mě určité věci zasahují více než jiné a proč někdy nestačí jednoduše vědět, že bych něco chtěla změnit. Postupně jsem poznávala různé přístupy k osobnímu rozvoji, učila se více vnímat své emoce, reakce i to, co se skrývá pod nimi.

Čím více jsem poznávala sama sebe, tím více jsem si uvědomovala, že seberozvoj pro mě není o neustálém "opravování se". Je o porozumění. O odvaze podívat se i tam, kam se nám příliš nechce. O přijímání vlastního příběhu a zároveň o poznání, že minulost nemusí určovat, jak budeme žít dál.

I moje cesta měla slepé uličky. Některé věci mi pomohly na chvíli, jiné mě posunuly výrazněji. A právě díky tomu jsem postupně začala rozlišovat mezi tím, co pouze chápu hlavou, a tím, co skutečně dokážu vnitřně prožít a změnit.

Setkání s metodou EOV pro mě bylo dalším důležitým bodem této cesty. Oslovil mě způsob, jakým umožňuje dívat se pod povrch toho, co právě prožíváme, a otevírá prostor pro hlubší pochopení sebe sama.

Dnes nevnímám svou klikatou cestu jako něco, co bych chtěla přepsat. Právě ona mě naučila trpělivosti, pokoře a respektu k tomu, že každý člověk má své vlastní tempo a svůj vlastní příběh.

A možná právě proto dnes dokážu být druhým průvodcem bez potřeby určovat, kudy mají jít.

Protože někdy nepotřebujeme někoho, kdo nám ukáže správnou cestu. Potřebujeme prostor, ve kterém můžeme objevit tu svou.