První lekce je věnována obrazu matky – jednomu z prvních a nejvýznamnějších vztahů v životě dítěte.

Pomocí principů EOV dítě pracuje se svým vnitřním vnímáním maminky a s emocemi, které jsou s tímto vztahem spojené. Nejde přitom o hodnocení maminky ani o hledání chyb. Dítě dostává bezpečný prostor vnímat svůj vlastní svět takový, jaký je.

Prostřednictvím jednoduchých aktivit, práce se zakrytýma očima a následného sdílení společně pozorujeme, co dítě při práci vnímá a prožívá.

Cílem lekce je podpořit vnímání vlastních pocitů, pocit bezpečí, důvěru a hlubší porozumění vztahu k mamince. Vše probíhá citlivě, hravou formou a s respektem k věku, tempu i hranicím dítěte.

Každé dítě může prožívat vztah s maminkou jinak. V EOV nehledáme "správný" obraz. Dáváme dítěti možnost objevit ten jeho.

Přítomnost maminky na této lekci je nutná

Druhá lekce je věnována obrazu otce a tomu, jak dítě tento důležitý vztah vnitřně vnímá a prožívá.

Stejně jako v první lekci nejde o hodnocení tatínka ani o hledání toho, co je ve vztahu dobře nebo špatně. Dítě dostává prostor, aby prostřednictvím metody EOV zachytilo svůj vlastní obraz otce, své pocity, asociace a vjemy, které s ním má spojené.

Pomocí jednoduchých aktivit a práce se zakrytýma očima se dítě učí více důvěřovat vlastnímu vnímání a obracet pozornost ke svému vnitřnímu světu. To, co se během lekce objeví, přijímáme bez posuzování a bez potřeby dítěti jeho prožívání vysvětlovat.

Lekce může otevřít prostor pro hlubší porozumění vztahu k tatínkovi, uvědomění vlastních emocí, pocitu jistoty, důvěry a bezpečí.

Vše probíhá citlivě a hravou formou, s respektem k věku a individuálním potřebám dítěte.

Protože nejde o to, jakého tatínka vidí ostatní. Důležité je, jak ho ve svém světě vnímá samotné dítě.

Přítomnost tatínka na této lekci je nutná

Třetí lekce obrací pozornost k samotnému dítěti – k tomu, jak vnímá samo sebe, svou hodnotu, schopnosti a své místo ve světě.

Pomocí masky a vedených vizualizací dítě postupně objevuje svůj vlastní vnitřní obraz. Všímáme si pocitů, představ a symbolů, které se objevují, a společně si o nich povídáme. Dítě tak dostává prostor vyjádřit i to, co se mu běžnými slovy popisuje jen obtížně.

Lekce nám může přiblížit, jak dítě samo sebe prožívá, v čem si věří, kde naopak cítí nejistotu a co od svého okolí potřebuje, aby se mohlo cítit bezpečně a přijímaně.

V následné části s rodičem sdílím podněty, které mohou pomoci lépe porozumět vnitřnímu světu dítěte. Společně hledáme možnosti, jak v každodenním životě podporovat jeho zdravou sebedůvěru, samostatnost a pocit vlastní hodnoty.

Cílem není vytvářet představu o tom, jaké by dítě mělo být. Dáváme mu prostor objevovat, kým je právě teď – a učit se přijímat samo sebe.

Čtvrtá lekce se zaměřuje na vztahy dítěte s ostatními a na to, jak vnímá své místo mezi lidmi – v rodině, mezi kamarády, ve škole i v dalších prostředích, která jsou součástí jeho života.

Pomocí masky a vedených vizualizací společně nahlížíme do světa vztahů očima dítěte. Sledujeme obrazy, pocity a vjemy, které se objevují, a povídáme si o tom, vedle koho se dítě cítí dobře a bezpečně, kde může být samo sebou a které situace jsou pro něj naopak náročné.

Lekce může přinést zajímavý pohled na to, jak dítě prožívá přátelství, začlenění do kolektivu, konflikty, odmítnutí nebo potřebu blízkosti a přijetí. Zároveň může ukázat oblasti, ve kterých potřebuje více podpory, jistoty nebo prostoru pro sebe.

V navazující části s rodičem společně hledáme možnosti, jak dítě v jeho vztazích podpořit a jak mu pomoci lépe vnímat vlastní potřeby, komunikovat je a postupně si vytvářet zdravé hranice.

Protože pro dítě není důležité pouze to, jak svět kolem něj skutečně vypadá. Stejně důležité je, jak se v něm samo cítí.

Pátá lekce je věnována strachům, obavám a situacím, které dítě vnímá jako náročné. Některé své strachy děti dokážou pojmenovat, jiné se mohou skrývat za nejistotou, vztekem, odmítáním nebo chováním, kterému na první pohled nerozumíme.

Pomocí masky a vedených vizualizací dítě dostává prostor vnímat své pocity a obrazy, které se s jeho obavami pojí. Bez hodnocení a bez tlaku společně pozorujeme, co se v jeho vnitřním světě objevuje.

Cílem není dítě přesvědčit, že se "nemá čeho bát", ale naopak jeho prožívání přijmout a lépe mu porozumět. Hledáme, co mu v náročných chvílích může přinášet pocit bezpečí, jistoty a větší důvěry v sebe sama.

V následné části s rodičem přibližuji, jak může dítě své strachy a nejistoty vnímat, a společně hledáme možnosti, jak ho v každodenním životě citlivě podpořit.

Když dáme dětskému strachu prostor a porozumění, nemusí na něj dítě zůstávat samo.

Pátá lekce je věnována strachům, obavám a situacím, které dítě vnímá jako náročné. Některé své strachy děti dokážou pojmenovat, jiné se mohou skrývat za nejistotou, vztekem, odmítáním nebo chováním, kterému na první pohled nerozumíme.

Pomocí masky a vedených vizualizací dítě dostává prostor vnímat své pocity a obrazy, které se s jeho obavami pojí. Bez hodnocení a bez tlaku společně pozorujeme, co se v jeho vnitřním světě objevuje.

Cílem není dítě přesvědčit, že se "nemá čeho bát", ale naopak jeho prožívání přijmout a lépe mu porozumět. Hledáme, co mu v náročných chvílích může přinášet pocit bezpečí, jistoty a větší důvěry v sebe sama.

V následné části s rodičem přibližuji, jak může dítě své strachy a nejistoty vnímat, a společně hledáme možnosti, jak ho v každodenním životě citlivě podpořit.

Když dáme dětskému strachu prostor a porozumění, nemusí na něj dítě zůstávat samo.

Pátá lekce je věnována strachům, obavám a situacím, které dítě vnímá jako náročné. Některé své strachy děti dokážou pojmenovat, jiné se mohou skrývat za nejistotou, vztekem, odmítáním nebo chováním, kterému na první pohled nerozumíme.

Pomocí masky a vedených vizualizací dítě dostává prostor vnímat své pocity a obrazy, které se s jeho obavami pojí. Bez hodnocení a bez tlaku společně pozorujeme, co se v jeho vnitřním světě objevuje.

Cílem není dítě přesvědčit, že se "nemá čeho bát", ale naopak jeho prožívání přijmout a lépe mu porozumět. Hledáme, co mu v náročných chvílích může přinášet pocit bezpečí, jistoty a větší důvěry v sebe sama.

V následné části s rodičem přibližuji, jak může dítě své strachy a nejistoty vnímat, a společně hledáme možnosti, jak ho v každodenním životě citlivě podpořit.

Když dáme dětskému strachu prostor a porozumění, nemusí na něj dítě zůstávat samo.

Osmá lekce je věnována emocím a tomu, jak je dítě vnímá, prožívá a vyjadřuje. Radost, smutek, vztek, strach i zklamání jsou přirozenou součástí dětského světa. Ne vždy je však snadné poznat, co právě cítím, a ještě těžší může být o tom mluvit.

Pomocí masky a vedených vizualizací se dítě zaměřuje na svůj vnitřní svět a nechává k sobě přicházet obrazy, barvy, pocity a další vjemy spojené s jeho emocemi. Společně si o nich povídáme a hledáme způsob, jak jim lépe porozumět a dát jim prostor.

Dítě postupně poznává, že žádná emoce není špatná. Každá nám může něco sdělovat – o tom, co se nám líbí, co nám chybí, co nás zraňuje nebo kde potřebujeme větší pocit bezpečí.

V následné části s rodičem sdílím podněty z lekce a společně hledáme možnosti, jak dítěti pomoci jeho emoce přijímat, pojmenovávat a bezpečně vyjadřovat také v každodenních situacích.

Cílem není nepříjemné emoce odstranit. Cílem je, aby dítě postupně poznávalo samo sebe a vědělo, že může prožívat všechny své pocity a přitom se cítit přijímané.

Protože když dítě začne rozumět tomu, co se odehrává uvnitř něj, může snáze porozumět i tomu, co potřebuje.

Osmá lekce je věnována emocím a tomu, jak je dítě vnímá, prožívá a vyjadřuje. Radost, smutek, vztek, strach i zklamání jsou přirozenou součástí dětského světa. Ne vždy je však snadné poznat, co právě cítím, a ještě těžší může být o tom mluvit.

Pomocí masky a vedených vizualizací se dítě zaměřuje na svůj vnitřní svět a nechává k sobě přicházet obrazy, barvy, pocity a další vjemy spojené s jeho emocemi. Společně si o nich povídáme a hledáme způsob, jak jim lépe porozumět a dát jim prostor.

Dítě postupně poznává, že žádná emoce není špatná. Každá nám může něco sdělovat – o tom, co se nám líbí, co nám chybí, co nás zraňuje nebo kde potřebujeme větší pocit bezpečí.

V následné části s rodičem sdílím podněty z lekce a společně hledáme možnosti, jak dítěti pomoci jeho emoce přijímat, pojmenovávat a bezpečně vyjadřovat také v každodenních situacích.

Cílem není nepříjemné emoce odstranit. Cílem je, aby dítě postupně poznávalo samo sebe a vědělo, že může prožívat všechny své pocity a přitom se cítit přijímané.

Protože když dítě začne rozumět tomu, co se odehrává uvnitř něj, může snáze porozumět i tomu, co potřebuje.

Desátá lekce je věnována rodině jako celku a tomu, jak dítě vnímá své místo v ní. Každá rodina má svou jedinečnou dynamiku a dítě ji může prožívat úplně jinak, než ji vidíme my dospělí.

Pomocí masky a vedených vizualizací necháváme dítě nahlédnout do jeho vlastního obrazu rodiny. Všímáme si, ke komu cítí blízkost, kde nachází pocit bezpečí a přijetí, ale také kde může vnímat napětí, nejistotu nebo potřebu větší pozornosti.

Nejde o posuzování jednotlivých členů rodiny ani o hledání toho, kdo něco dělá správně či špatně. Důležité je porozumět tomu, jak rodinné vztahy prožívá samotné dítě a jakou roli v nich vnímá samo u sebe.

V následné části s rodičem sdílím podněty, které se během práce objevily. Společně se můžeme podívat na to, co dítě ve svém rodinném prostředí potřebuje a jak lze podpořit větší pocit sounáležitosti, bezpečí a vzájemného porozumění.

Cílem lekce je dát rodičům možnost na chvíli nahlédnout na rodinu očima svého dítěte.

Protože někdy stačí změnit úhel pohledu, abychom si byli zase o něco blíž.